Nick Cave: 20 000 dní na Zemi

Snímek Nick Cave: 20 000 dní na Zemi je důmyslnou a lyrickou ódou opěvující lidskou tvořivost v hlavní roli s hudebníkem a kulturní ikonou Nickem Cavem. Záznam dvaceti čtyř hodin v životě rockové hvězdy přináší důvěrné zachycení procesu umělecké tvorby na pozadí kombinace reality a fikce. Celovečerním režisérským debutem navazuje dvojice vizuálních umělců Iaina Forsytha a Jane Pollardové na sedmiletou intenzivní spolupráci s Nickem Cavem.(AČFK)

oooo O oooo

Nick Cave 20 000 dní na Zemi (20,000 Days on Eart)

 Pátek, 19 Září 2014 |   Roberta Tóthová  

Film vznikl ve spolupráci tvůrčí dvojice audiovizuálních umělců Iana Forsytha a Jane Pollardové. V jejich tvorbě hraje velký význam hudba, co je spojilo s jednou z největších hudebních osobností popkultury, ikonickým Nickem Cave, lídrem kapely Bad Seeds. Kromě hudebních videí, na kterých se seskupením Bad Seeds spolupracovali, vytvořili dokumentárně-hudební experiment, zobrazující výsek jednoho obyčejného dne ze života tohoto talentovaného tvůrce. Nick Cave je i spoluautorem scénáře, ve filmu tak absolutně dominuje jeho osobnost. "Každý den vstanu, jím, píšu, skládám a pak si jdu znovu lehnout ...", říká Nick Cave. A ve filmu zobrazuje neobyčejné v obyčejném, i když se soustředí na jednoduché úkony, které zpěvák téměř každodenně opakuje, obloukem se vyhýbá banalitě, sleduje jeho nadšené rozčarování ze světa, Caveovy myšlenky a představy nabývají až transcendentální rozměr. Film je meditativní, filozofující odkrývá, aby vzápětí vše zpochybnil. Odhalovány je pomíjivé kouzlo detailů, které se na malý moment zablýskne a pak opět zmizí, s využitím všech prvků, které filmové médium nabízí. Snímek je zhudebněnou básní zosobňující vnitřní chodby Nicka Cavea, díváme se jeho očima, dýcháme jeho plícemi, truchlíme s ním, spolu s ním se nadchnou, podobně, jako při ponoru do jeho tvorby, ať už hudební či literární, útočí na naše smysly. Jeho osobnost zaplavuje všechny kouty, pronikavě tak snadno uchopí, podlehneme mu dobrovolně, nepřipouštějící si, že všechno je to jen narafičená hra a zpěvák je zkušený performer ... Hra, ale namíchaná s citem a její melancholické melodií se lze bez rizika předat. Tvůrci se snažili otevřít naši mysl, dveře, které běžně zůstávají zamčené, Cave nám půjčuje klíč, který mu slouží k interpretaci světa a je na nás, zda se s jeho pravdami ztotožníme. Sám tvrdí, že pravda není věčná a její relevantnost pomine spolu s přetečením časem, změní se na nonsense a více nemá pro naši přítomnost význam. Ve snímku zazní aktuální pravdy týkající se hudebníkova momentálního rozpoložení, nepřesvědčuje o jejich globální platnosti, jen nabízí jistý pohled na svět. Film využívaje tvůrčí postupy dokumentarizmu balancuje na hranici výrazné stylizace a realistické  verze obsahu. Tvůrci dosahují vysokou míru autenticity pramenící z upřímných zpovědí hlavního protagonisty až nenucených rozhovorů, které jsou předem promyšleně připravené. Cave je "klaun", bez ostychu se před námi do naha svléká, je přesně takový, jakého ho známe z jeho hudebních začátků, nespoutanost se však naučil rafinovaně dávkovat. Dlouhodobá spolupráce režisérského dua Forsyth a Pollardová s Nickem Cave má za následek konformnost hlavního protagonisty a vzájemnou důvěru, dokonale znají Caveovu tvorbu, tvůrčí překážky, jeho mikrokosmos shrnuli v plynulé zpovědi. Přátelská atmosféra se podepsala na Caveovově spontánním a upřímném projevu, vytváří velmi důvěrný a přívětivý obraz prostředí, v nichž se film odehrává. Takovými jsou například pracovna zpěváka, nahrávací studio, zda auto, ve kterém ho na jeho cestě "navštěvují" živí duchové z minulosti, tvůrci s nimiž spolupracoval, jako zpěvačka Kylie Minoque, skladatel Blix Bargeld, zda herec Ray Winstone. S nimi vzpomíná, přehodnocuje proces tvorby, překážky i poznatky, které se za roky neúnavné práce naučil odhalovat a překonávat. Promyšlená práce se zvukem vytváří napětí, neustále se mění, vyjadřujíce zpěvákovy vířící nálady spolu s obrazem soustředit se na detaily a působivé kompozice, podněcuje diváka, zapojuje ho, vzbuzuje širokou škálu pocitů: od lítosti nad plynutím času, přes smích, až po strach z toho, že tuto krásu musíme jednou všichni opustit. Film nutí zamyslet se, co všechno si pamatujeme my, z našeho příběhu, jaký mýtus zde zůstane po nás, nakonec každého dožene strach z pomíjivosti, ten vzbuzuje nutkání tvořit a shrnout vlastní příběh. Na otázku, čeho se nejvíc bojíš, Cave odpovídá příznačně pro tvůrce mýtů, jakým bez debaty je, ztráty paměti a své vlastní minulosti. Jsme to, co jsme zažili. Fotografie, rozhovory, vzpomínky na velké i malé věci, na dětství, to vše se děje prostřednictvím zpěvákových blízkých, významný je například dlouholetý přítel a spolupracovník Warren Ellis, ale i stylizovaný rozhovor s psychologem, se kterým se Cave baví stejně bezprostředně o osobních zážitcích z dospívání, či vzpomínkách na otce, jako se zmíněným přítelem. Caveova výpověď není narcistická, vyjadřuje se sice ke článkem tvořících jeho bezprostřední vesmír, ale každá načaté téma, zda rekvizita má mnohem hlubší přesah. Cave je výborný vypravěč, při intenzitě jeho bytí a sloužící paměti, má rozhodně co říct. Režiséři se pokusili o průnik do Cave tvůrčího procesu a film deklaruje, že umělec se nachází v nepřetržitém extaktickém pohybu, který je jeho celoživotním údělem. Je to milovník života, buší v něm vichřice, je na vrcholu tvůrčích sil stejně, jako byl před dvaceti lety. "Žijeme život, abychom jeho příběh stále a stále někomu povídali a vytvořili tak mýtus, stali se neskutečnými," říká. Podařilo se vydolovat zajímavé vzpomínky, důležité zážitky, vize, sny i cíle, přičemž se hranice fikce a reality stírá stejně, jak to lze pozorovat v jeho tvorbě a životě. Nelze s určitostí říci, zda zpěvák žije příběh jím napsaných slov, nebo jeho příběhy žijí z něj ... Film respektuje Caveovu osobnost, má stejnou atmosféru jako tvorba tohoto multitalentovaného umělce, stejnou jako jeho hudba, poezie, romány či scénáře. Cave je především vypravěč, svými příběhy tak snadno uchopí, udivuje, děsí, hladí a laská, prozíravě věští, zhutňuje to, co se naučil, hledá odpovědi na to, co by se o životě rád naučil a přesně to nabízí i film, který je zosobněním jeho pohledu na svět. Nick Cave je herec, sžitý se svou rolí, neustále oblečený ve svém údělu. Tvoří, aby se stával králem, kradl i bral, aby proměňoval lidi, kteří čerpají z jeho snů, strachů i pravd, vsakují jeho show, která se stává skutečnou, autentické gesta, slova, toto je skutečně on, nahý, upřímně se sklání před nebem, před oblaky i mořem, které mají pro něj magickou moc, ale i sám před sebou a vlastními obavami ve filmu 20 000 dní na Zemi ... a doufám, že ještě mnohem déle.