Hasta la vista!
Philip, Lars a Jozeph jsou tři mladíci po dvacítce, kteří milují víno a ženy. Jenže jsou stále panicové. Pod záminkou ochutnávání vína se vydají na cestu do Španělska s vidinou prvních sexuálních zážitků. Nic je nemůže zastavit – dokonce ani jejich handicap: jeden je slepý, druhý na vozíku a třetí zcela ochrnutý. Hasta la vista! vypráví příběh o lásce, síle přátelství a chtíči. Příběh o humoru jako jediném prostředku, který pomáhá vyrovnat se s nelehkou situací, o silné touze jako největším hybateli lidské snahy bořit hranice. Člověk ovládaný touhou dokáže věci, o kterých netušil, že je může zvládnout. Přitom její naplnění bývá až druhotné.V této road movie je cesta důležitější než její cíl. Film vznikl na motivy skutečného příběhu Asty Philpota a jeho přátel. (oficiální text distributora)

oooo O oooo

Hasta la vista! - recenze filmu

Autor: Iva Přivřelová

Dá se snadno pochopit, proč zrovna tento film letos vyhrál cenu diváků na karlovarském festivalu (a nejen tam). Belgický titul Hasta la vista! obsahuje řadu prvků divácky přívětivého snímku. Je zábavný i dojemný.

Láká na něco trochu nového, protože vypráví o triu hendikepovaných kluků. A také na něco pikantního, protože ono trio se rozhodne i přes svá postižení užít si alespoň jednou sexu. Vyrazí proto z Vlámska do specializovaného podniku ve Španělsku, oficiálně na dovolenou za vínem. Film má v sobě ale i něco starého a prověřeného, neboť připomíná životní lekce o přátelství a o prožívání života navzdory krušnému osudu. Je to snímek laskavý, sympatický, pozitivní – a předvídatelný. Jakkoli vznikl na základě dokumentu o podobné skutečné výpravě jednoho Američana.

Zvětšit video

Kromě většiny děje se dá předpovědět i to, že obecenstvo u něj bude plakat. I proto, že tvůrci nás k slzám chvílemi nutí. Zrovna ten nejsympatičtější a nejhezčí z tria umírá na nádor. A má roztomilou malou sestru. Hasta la vista! alespoň patří k filmům, které se nesnižují k blahosklonnému soucitu.

Některé z takových snímků své hrdiny nešetří. Novinka režiséra Geoffreyho Enthovena se zvlášť hluboko do nepříjemností nepouští. Paraplegik Philip se může občas jevit jako panovačný naštvaný sobec a s kamarády mohou občas zbytečně někoho urazit s pocitem, že jim všechno projde. Ale v podstatě jsou všichni milí kluci. Film se odvíjí jako vyprávění zážitků z dovolené spíše než jako sonda o dospívání.

Hasta la vista! vlastně neprovokuje. Enthovenův profesionální balanc na hraně mainstreamu zajišťuje, že cynický humor zní přijatelně. Jak je život hendikepovaných těžký, se nezdůrazňuje. V korektním mixu zato nechybí upozornění, že postižení nejsou exoti, ale lidé s běžnými touhami, city a potřebami.

Snímek odvádí záslužnou činnost v přiblížení hendikepovaných zdravé většině. I díky velmi dobrým hercům je ve všem citu tak akorát, aby se výsledek nedal odmítnout jako přeslazená limonáda. Zároveň snímek oplývá dostatečnou dávkou přímočarosti a sentimentu, aby nepřekročil hranice dojemné líbivé historky.

Hasta la vista!

(tragikomedie, Belgie, 2011 115 minut)

Režie: Geoffrey Enthoven

Hrají: Robert Vanden Thoren, Gilles De Schrijver, Isabelle de Hertoghová

Premiéra: 4. října

Hodnocení: 60 %

Více na: http://avmania.e15.cz/hasta-la-vista---recenze filmu#utm_medium=selfpromo&utm_source=avmania&utm_campaign=copylink

oooo O oooo

Recenze: Hasta la vista!

04.10.2012 22:45 | Rubriky: Recenze | napsal: Vojcl

Recenze: Hasta la vista!

Zapomeňte na teenagerské komedie, do kin přichází ten opravdu nejbláznivější příběh ztráty panictví, který psal sám život.

Když dva dělají totéž, není to totéž. A ve světě filmu platí známé rčení dvojnásob. Příběhů o partě mladých kamarádů, kteří vyrazí na výlet zažít své první sexuální dobrodružství, bylo v posledních letech natočeno nespočet. A bohužel ve většině případů tou nejméně vkusnou formou. U nás nepříliš známý belgický režisér Geoffrey Enthoven se však rozhodl otřepané téma pojmout zcela netradičním způsobem a zdánlivě jednoduchý námět posunul do úplně jiné dimenze. Po vynikajících Nedotknutelných, Belgičané vracejí Francouzům úder a přicházejí s další skvělou tragikomedií, která baví i dojímá zároveň.

Snímek Hasta la vista! je inspirován skutečným životním příběhem Asty Philpota a jeho dvou přátel. Dané téma bylo poprvé zpracováno již v roce 2007 jako dokument BBC pod názvem Jen na jednu noc (For One Night Only). O čtyři roky později se látky chopil režisér Enthoven a ve spolupráci se scenáristou Pierrem De Clercqem se jí rozhodl převést do podoby hraného celovečerního filmu.

Hlavními hrdiny příběhu jsou tři mladíci – Philip, Lars a Jozeph, které spojuje láska k vínu a krásným ženám. Dosud se jim však nepodařilo s žádnou prožít intimní styk. Pod záminkou ochutnávání vína se tedy vydávají do slunného Španělska, kde plánují navštívit vyhlášený místní nevěstinec. Má to však jeden velký háček. Všichni tři hrdinové jsou tělesně postižení. Jeden je slepý, druhý upoután na kolečkové křeslo a třetí má nevyléčitelný zhoubný nádor na mozku. Přes nesouhlas rodičů se kamarádům podaří vyrazit na cestu a v doprovodu svérázné ošetřovatelky Claude putují za naplněním svých chlapeckých snů.

Ačkoli scénář používá všechny zaběhnuté postupy, na něž jsme u podobných snímků zvyklí, rozhodně nečekejte žádnou sentimentální pohádku. Většina stopáže se odehrává v uzavřeném prostoru jedoucího automobilu, kde vzhledem k nelehkému údělu ústředních hrdinů dochází často ke konfliktům a následnému usmiřování. Děj je v tomto smyslu možná trochu předvídatelný a poselství, že cesta je důležitější než cíl může pro někoho vyznít jako kýč. Nicméně tvůrcům se podařilo putování obdařit řadou opravdu vtipných scén. A i když se místy jedná o pěkně černý humor, nepůsobí to vůbec nekorektně. Dokonce i pasáž se získáním první sexuální zkušenosti je natočena velice vkusně. Současně Enthoven diváka naprosto uchvátí emotivními osudy hlavních postav, aniž by se snížil k samoúčelnému citovému vydírání. Náznak citové manipulace se objevuje pouze v samotném závěru. Na druhé straně si kladu otázku, zda by příběh vůbec šlo zakončit nějak jinak.

Samostatnou kapitolou jsou herecké výkony. Těm dominuje zejména Robrecht Vanden Thoren v úloze frackovitého sobeckého Philipa, jenž chrlí jednu hlášku za druhou a skoro se ani nechce věřit, že není doopravdy ochrnutý. Zdatně mu sekundují i Gilles De Schrijver jako nejtragičtější postava umírajícího vozíčkáře Larse a Tom Audenaert coby roztomilý nevidomý ňouma Jozeph.

Verdikt

V konečném sečtení se jedná o výjimečnou podívanou, která musí dostat i toho největšího cynika a zcela právem zabodovala u diváků na letošním Filmovém festivalu v Karlových Varech. Hasta La Vista! Je zkrátka vynikající tragikomedie, která i přes místy předvídatelný děj vůbec nepůsobí kýčovitě nebo samoúčelně. Získá si diváka emotivním příběhem a množstvím humorných scén současně. Pro mě jeden z nejlepších filmových zážitků roku.

oooo O oooo

Hasta la vista! I postižení mají právo na bordel

02. říjen 2012 Jiří Kábrt

Hasta la vista!

Aneb když dobrá komedie začíná jako špatný vtip.

Přidrzlý paraplegik Phillip (Robrecht Vanden Thoren) se doslechne o speciálním španělském nevěstinci pro invalidy. Ihned dostane nápad na výlet, na který pozve své dva přátele – skoro slepého Jozefa (Tom Audenaert) a Larse (Giles De Schrijver), který je paralyzovaný nádorem na mozku. S rodiči je pod falešnou záminkou vše rychle sjednáno, ale Larsovo zdraví se začne dramaticky zhoršovat. Je jasné, že brzy zemře. Jelikož ho rodiče teď odmítají pustit z domu, uskuteční kluci útěk potají a to v doprovodu mohutné ošetřovatelky Claude (Isabelle de Hertogh). Ta je zpočátku cílem hlavně Philipovy prostořekosti, ale na dlouhé cestě za milostným potěšením (v Larsově případě možná posledním v životě) se mezi postiženými a jejich opatrovnicí vyvine přinejmenším přátelství.

Film už stačil získat pět cen na třech filmových festivalech a rozhodně právem. Přesto má slabá místa, viditelná spíše ke konci. Herci předvádějí roztomilé charaktery – Philip je nezapomenutelně extravagantní, Jozef zase miloučký a uzavřený a navzdory krátícímu se životu je Lars nejblíže „běžnému“ divákovi. Všichni hrdinové jsou především specifickými postavami, nikoliv někým, kdo má postižení jako svou hlavní charakteristiku. Dialogy jsou plné vkusného humoru a režisér Geoffrey Enthoven nám na začátku představí příjemné prostředí, které během filmu přechází do jednoduchého, ale zajímavého dobrodružství.

A bohužel v tom částečně vězí problém. Tento příběh založený na skutečné životní zkušenosti je doopravdy až moc prostinký, čím dál tím schematičtější a konec, jakkoliv emocionální, zkrátka nemůže být překvapivý nebo „objevný“. Na druhou stranu je v tomto případě nutné zatleskat hercům, scénáristovi a celému technickému týmu, že i na tak prostém základu dokázali vytvořit velice živý snímek.

Hasta La Vista! se především daří balancovat díky nutné uměřenosti ve všech směrech. Je humorný, ale ne tolik, aby to z nějakého důvodu zašlo za hranici dobrého vkusu a má i srdce, byť se zase nedaří diváka přímo rozplakat. Čeho má film nadbytek je entuziasmus, se kterým se všichni vrhli do jeho realizace.

Verdikt: 80 %