Já, padouch 2

Může být napravený padouch vůbec ještě zábavný? Když vypráví pohádky na dobrou noc? Když se bojí o nevinnost své nejstarší dcery? Když už nechce vůbec nic ukrást? Gru naštěstí neskončí jako obyčejný civil, protože v jeho nitru se stále ukrývají schopnosti, které by leckdo rád využil. Jako například šéf mocné Antipadoušské ligy, Silas Velezadek (To příjmení nekomentujte, nemá to rád). Silas sice padouchy všeho druhu hluboce opovrhuje, ale kdo se může do myšlení zlosyna vcítit líp než zlosyn bývalý? A tak vyšle svou nejlepší agentku Lucy Wilde, aby Grua přiměla ke spolupráci. Té se to s pomocí paralyzéru převlečeného za rtěnku podaří a Gru začne na stará kolena páchat dobro. A brzy bude mít plné ruce práce, protože na radaru Antipadoušské ligy se objevil obzvlášť protřelý padouch Eduardo, nevysvětlitelně začali mizet Mimoňové, Margo se zapalují lýtka, Edith je i nadále životu nebezpečná a Agnes se všemožně snaží sehnat taťkovi nějakou mamku. A právě to může být pro Grua ve finále tou největší hrozbou.(oficiální text distributora)

www.csfd.cz

oooo O oooo

Já, padouch 2 (Despicable Me 2) – Mimoni rulez – recenze

Pokračování animovaného Já, padouch se nese ve velice podobném duchu jako první díl, akorát s tím rozdílem, že titulní Gru již není padouch, nýbrž milující otec tří adoptovaných holčiček a výrobce marmelády. Dokonce přijme práci agenta v organizaci na potírání zločinu a zachraňuje svět. Padouch je v tomto případě ten, kdo ukradl chemický přípravek měnící každého mírumilovného tvora ve vraždící fialovou bestii.

Oproti předchozímu dílu, kde byl kladen důraz na roli otcovství, zde přibyla pro změnu romantika, odehrávající se rovnou ve dvou liniích. Ta mezi Gruem a pohlednou, zrzavou a mírně střelenou kolegyní se povedla. Je decentní, vtipná, trochu dojemná, nekřečovitá. Navíc se na ni povedlo nalepit značné množství humorných gagů. Ta druhá, odehrávající se mezi nejstarší z Gruových dcer a nagelovaným frajírkem v tanečních botách, se ale nepovedla vůbec, je mírně trapná a kompletně zbytečná.

Tak nějak navíc působí celé to dívčí trio. Logicky sice musely v pokračování být, tvůrci je ale nedokázali smysluplně využít. Ta nejstarší si za celou dobu odbude pouze zmíněný románek, nejmladší zas neustále Gruovi připomíná, že by si měl někoho najít (čímž pádem je strašlivě otravná) a má útrpné proslovy o tom, jak je maminka důležitá (což je ještě otravnější). Prostřední z Gruových dcerek je zbytečná úplně, žádnou úlohu totiž ve filmu nemá.

Na celé čáře samozřejmě opět vyhrávají žlutí mimoni, kteří jsou úžasní a zasloužili by si vlastní seriál (samostatný film se plánuje na rok 2014). Dodávají filmu prvky absurdního humoru a srandovní grotesky.

Po stránce animace není co vytknout a technicky je film velmi zdařilý, nicméně si na něm mohl tvůrčí tým dát o něco víc záležet a lépe propracovat příběh i samotné postavy. Takhle je z Já, padouch 2 pouze obyčejné sériové pokračování, které děti zaručeně pobaví, dospělého neurazí, nezapomenutelný zážitek však neskýtá.

oooo O oooo

Já, (anti)padouch 2 aneb Konečně na té správné straně

autor: Michal Šobr

V jedničce to byl hajzl, který chtěl se svojí partou zparchantělých mimoňů provést kosmickou loupež a šlohnout měsíc z nebe. Tenhle animovaný mix dojemného, roztomilého a infantilního vydělal více než půl miliardy dolarů a přinesl dvě zásadní zjištění: Gru není zdaleka takový padouch, za jakého se vydává, a jen absolutním debil a profesionální sebevrah by na základě takovéhle rány nenatočil dvojku. Uplynuly zhruba tři roky a oboje se potvrdilo!

Čirý klaďas je už i v dětském animáku přežitým anachronismem, neboť vítězně nastoupil roztomilý záporák, který je ve skutečnosti správným chlapíkem a jenž už dnes, pod filmovým animovaným sluncem, není něčím novým ani objevným. Že není Gru bytostný parchant, jakkoli žije v podzemním úkrytu černého domu a chystá se na loupež tisíciletí, bylo zcela jasné už ve chvíli, kdy si ho tři osiřelá děvčátka (Margo, Edith a Agnes) vybrala za taťku.

Sequel, který právě vstoupil do našich kin, zbytečně neexperimentuje a sází na vyzkoušené tutovky. V zásadě to znamená, že bez dlouhých keců o tom, jak to tehdy bylo, plynule navazuje na již viděné a ve velkém pouští ze řetězu oblíbené žluťáky mimoně, kterým Gru s jistou (nevelkou) nadsázkou někdy dělá jen křoví. A samozřejmě posílá napraveného (a tudíž potenciálně méně zajímavého) padoucha Grua znovu do akce se sexy agentkou Lucy Wildeovou, s níž se seznámil tak, že ho sejmula paralyzérem. A to všechno ve službách Antipadoušské ligy, vedené Silasem Velezadkem (jehož jménu se děcka na novinářské projekci smála, až se za bříška popadala).

Gruovy padoušské instinkty totiž dosud nevyhasly a lze je užitečně využít v boji se skutečným megapadouchem El Machem alias Eduardem Perezem, takto majitelem restaurace Salsa & Salsa, jehož přičinlivý syn navíc evidentně jede po Gruově dceři Margo, které se zrovna zapalují lýtka (což by mohlo být v barevném filmu dobře patrné). Padoušské karty jsou tak znovu rozdány, žlutým mimoňům hrozí vyceněná fialová transmutace a filmovým divákům slušná porce zručně recyklované animované zábavy.

Pod druhým Padouchem je podepsán téměř identický realizační tým (v čele s režiséry Pierrem Coffinem a Chrisem Renaudem), který se znovu, a řekl bych úspěšně, pokusil o vytvoření rodinného animáku, jenž by oslovil zejména děti a neotrávil jejich doprovod. Je docela patrné, že všichni vědí, o čem to je, a baví je v tom pokračovat. Výsledkem logicky není zas až tak třeskutě překvapivá pecka jako před třemi lety, ale příjemný opus, který si na nic nehraje a slušně na ni navazuje, což je u sequelu vlastně téměř maximum možného.

Maximální exploatace mimoňů (v jejich žlutém i fialovém skupenství) je dobře promyšlený tah, poměrně jednoduchý design vizuálu stále funguje, nekomplikovaný a srozumitelný příběh má spád (i když ústřední padouch mohl být přece jen ještě o něco zlověstnější) a český dabing, v čele s Jiřím Lábusem, Veronikou Žilkovou a Otou Jirákem, se mimořádně povedl.

Padouch 2 prostě převlékl triko a zůstal stejně jednoduše zábavný jako Gru (navzdory pokusu to změnit), je stejně plešatý, což, jak se ukáže, agentce Lucy Wildeové vůbec nevadí. Řekl bych, že svoji cílovku má tenhle povedený animák předem zmáknutou a je jen v přiměřené míře mravoučný a didaktický, což děckám neuškodí a dospěláky nijak zvlášť neotráví. Ponaučení, které z druhého Padoucha plyne, je evidentní: Každý by měl mít svého mimoně, za ty banány, co sežere, rozhodně stojí!

oooo O oooo

Trailer
http://www.csfd.cz/film/300387-ja-padouch-2/videa/