Hledání Vivian Maier 

Vzrušující cesta za odhalením identity svérázné tajemné chůvy, které jen pro sebe do šuplíku nafotila přes

100.000 fotografií. Po jejich objevení, několik desítek let po její smrti, způsobilo dílo ve světě fotografie doslova zemětřesení a Vivian Maier se posmrtně stala jednou z nejuznávanějších osobností fotografie 20. století.

(Aerofilms)

oooo O oooo

Příběh záhadné ženy nás zavádí do ulic New Yorku a Chicaga, kde Vivian Maier od roku 1950 až do své smrti v roce 2009 nafotila více než 100 000 dechberoucích fotografií. Žádnou z nich ale nikomu neukázala. Snímky byly objeveny shodou náhod až poté, co strávily několik desetiletí v zaprášených krabicích. Díky umělecké hodnotě nečekaně objeveného díla začala být Vivian Maier brzy považována za jednu z nejvýraznějších osobností fotografie 20. století. Přesnost, se kterou zachycovala spontaneitu pouličních výjevů, ji vynesla srovnání s Henri Cartier-Bressonem a dalšími. Její samotářský život ale zůstal obestřen tajemstvím. Kdo byla tato nenápadná chůva? Proč před ostatními tajila svou největší vášeň? Mozaika jejího fascinujícího života se postupně skládá z dříve nepublikovaných fotografií, filmů a rozhovorů s desítkami lidí, kteří si mysleli, že ji dobře znali.

“Příběhy o tom, že zázraky se dějí, že outsider bez přátel může být ve skutečnosti vnímavý genius, kterému se dostane slávy a uznání až po smrti, většinou zavání kýčem. Jenomže ona se jednou za mnoho let podobná neuvěřitelná věc opravdu stane. Když víme, že je to všechno pravda, zápletka má najednou úplně jinou hloubku a grády, a my se můžeme nechat upřímně fascinovat a dojmout. Přesně takový je osud Vivian Maier. Podivínská, uzavřená a odtažitá žena disponovala takovým nadáním a empatií, že její fotografie dobývají nejprestižnější světové galerie jednu po druhé. Záhadná osobnost fotografky a mimořádná síla a lidskost jejího díla činí z Hledání Vivian Maier strhující zážitek, který si není možné nechat pro sebe. Proto musíme tento film uvést do kin a proto jsme si jisti, že diváci se budou cítit podobně a vzájemně si o něm řeknou.”

Jan Noháč, Aerofilms