HRDINOVÉ Z DARANU

Obrazově poutavý rodinný film vypráví příběh Jimmyho, jedenáctiletého chlapce z Evropy, který přijede do Afriky s maminkou, velice zaměstnanou výstavbou golfového letoviska. Jednoho dne se Jimmy ztratí na městském tržišti, kde se setká s tajemnou mluvící žirafou jménem Seraf. Ta chlapci vypráví o situaci mezi dvěma domorodými kmeny, které spolu válčí o půdu. Podle žirafy se před touto kmenovou válkou nedá tak snadno uniknout. Jimmy pak společně s chudou africkou dívkou Charitou nastoupí dobrodružnou a kouzelnou cestu africkou džunglí, při níž musí překonat mnoho překážek. Naštěstí s sebou mají pomoc, a to nejen v podobě Seraf, ale také drahocenného medailonu. Po cestě zjišťují, že svého cíle mohou dosáhnout, jedině tehdy, když budou skutečně věřit sami sobě a nenechají si zkřížit cestu nikým a ničím. (oficiální text distributora)

RECENZE:

 Katarína Straková

24. Říjen 2009, 12:34

Celkem milý odpočinkový rodinný film, který ale nepřináší vůbec nic nového. Dospívající jedenáctiletý Jimmy (Johann Harmse) v roli vyvoleného, na něhož si matka díky své veledůležité práci není schopna najít ani vteřinu času, zapomíná ho vyzvedávat ze školy a její syn tak pochopitelně získává masku chudáčka, o něhož by se měli zajímat všichni sociální pracovníci světa. Jimmy se skamarádí s chudou zlodějkou Charitou (Ketrice Maitisa) a společně se vydávají zastavit nebezpečí, které hrozí mezi dvěma domorodými kmeny. Nechybí mluvící zvířata ani hloupí pronásledovatelé v terénním vozidle, před nimiž musí obě děti utíkat.

Upřímně řečeno si nejsem jistá, zda bych dětem tento snímek vyloženě doporučila. O výchovném působení by se totiž dalo polemizovat. Dva hrdinové mají sice ten nejlepší úmysl, přesto v rámci hesla účel světí prostředky kradou jídlo, auta i helikoptéry. Jimmyho matka se mu sice očividně nevěnuje, přesto utíkat z domova bez jediného slova je trochu přemrštěné.

Film Hrdinové z Daranu by mohl s přehledem dostat nášivku série nereálných frází. Třeba okamžik, kdy oba naivní hrdinové utíkají před bandou rozběsněných afrických domorodců a zničehonic se zarazí na okraji vysoké propasti. A aby toho nebylo málo, chytí se pevně za ruce a vleklým plachtivým skokem se snesou dolů do řeky (pochopitelně bez nejmenšího zranění). A nelze opomenout ani dojemné setkání syna s matkou, která po zjištění, co všechno její dítko bez jejího vědomí podniklo na vlastní pěst, pronese větu, při níž už člověku doslova stojí vlasy hrůzou; A odteď už budeme jenom spolu! Neoriginální, běžné, obyčejné, průměrné a podobných synonym by se daly vyjmenovat stovky, ne-li tisíce.

Při negativní kritice buďme ovšem shovívaví. Režisér Lourens Blok vpustil toto dílo do světa jako svůj debutový celovečerní film. Bohužel v něm sází na špatné karty; příjemnou africkou krajinu, roztomilé děti, srdcervoucí loučení a chytlavou muziku. To ale ještě netvoří dobrý film. Chybami se ale člověk učí a doufám, že se tohoto přísloví bude držet i Blok a že jeho druhý počin bude alespoň o padesát procent lepší.

I přes absolutní klišé typu Ty jediný nás všechny můžeš zachránit nebo Když budeš chtít, dokážeš cokoliv je na plátně cosi kouzelného. Snad právě moje milované dětské nadšení, připomínající Kryštůfka Robina a jeho hru s plyšovými charaktery. Neplavec Medvídek Pú i přes svůj handicap podniká dobrodružnou plavbu na sklenici od medu, aby se dostal k domu svého pána. A vlastně, proč ne? Koneckonců dětská fantazie je nekonečná a Hrdinové z Daranu tuto neohraničenost možná připomenou i dospělým.