NEDĚLE 16. VE 20 hodin -FILMOVÝ KLUB - LEPŠÍ SVĚT

LEPŠÍ SVĚT Drama - Dánsko / Švédsko, 2010, 113 min Režie: Susanne Bier Hudba: Johan Söderqvist Hrají: Mikael Persbrandt, Trine Dyrholm, Ulrich Thomsen, Bodil Jorgensen, Wil Johnson, Markus Rygaard, William Johnk Nielsen Vstupné: členové FK 20 + 1 Kč, ostatní 70 + 1 Kč
LEPŠÍ SVĚT
Film vypráví příběh dvou rodin, jejichž osudy se náhodně spojí skrze přátelství dvou dospívajících synů. Elias, jehož otec pracuje jako doktor v Africe a prožívá právě manželskou krizi, je šikanován ve škole, zatímco Christian, který se rozhodne ho bránit, se do města přistěhoval s otcem po nedávné smrti matky. Film řeší zdánlivě jasné etické otázky po smyslu pomsty a násilí s ní spojeným. To vše na pozadí skutečných světových konfliktů, kterým čelíme a které reprezentuje právě postava dánského lékaře v Africe. Film není samoúčelnou plejádou dramatických situací, tak jak je známe z mnoha evropských filmů současnosti, ale precizním pohledem do života dvou generací lidí, jimž se představa lepšího světa znenadání začíná vzdalovat. (oficiální text distributora)
RECENZE
Oko za oko, zub za zub! Nebo milovat bližního svého a nastavit druhou tvář? Před podobnou volbou stojí ve filmu Lepší svět hned několik postav – lékař Anton, který pomáhá trpícím Afričanům, sám však za sebou nechává v Dánsku chátrající rodinu a syna Eliase, který je obětí šikany. Christian, kluk, kterému zemřela na rakovinu matka a on cítí nevýslovnou zášť k celému světu. Claus, jeho otec, který se navzdory vrozené dobrotě stává obětí synovy frustrace. Motiv viny, odpuštění, ztráty a nenávisti spojí dohromady dvě rodiny s odlišným osudem, ale velmi podobnými problémy.
Susanne Bier a její dvorní scénárista Anders Thomas Jensen využili pro své rodinné drama atraktivní rámec dvojího prostoru – část děje se odehrává v Dánsku a pojednává o tématech jako šikana, násilí, zpřetrhané rodinné vazby. Často se vrací otázka pomsty či odpuštění – jak se vyrovnat s násilným spolužákem? Jak se vyrovnat s člověkem, který vám bez důvodu na ulici nafackuje? Vrátit úder nebo ukázat svěsit ruce a ukázat druhému, že jeho agresi snáším beze strachu? Co je víc – morální nebo fyzické vítězství?
Dilema reakce na násilné chování se promítá do druhé roviny, kterou tvoří uprchlický tábor v Africe. Doktor Anton je tu vystaven složité zkoušce svých přísně pacifistických východisek, když musí být každodenním svědkem nevýslovné brutality a pak pomáhat jejímu pachateli. Jeho opakem je v dánské linii zlobný a nenávistný chlapec Christian, který na jakékoli příkoří reaguje agresí – a vytváří tak vír násilí, do nějž je velmi snadné spadnout, z nějž je však takřka nemožné dostat se bez šrámů ven.
Lepší svět tak filmem o dopadech pacifismu i sžíravé nenávisti, o dopadech samoty a bolesti. Jednotlivé postavy jsou dle osvědčených rovnic severského dramatu izolované, zmítané nevysloveným traumatem a lapené v pasti nepochopených slov. Susanne Bier staví vedle často nefunkčních dialogů krajinu jako zrcadlo duševních stavů postav, osamocených, ztracených, potemnělých.
Její silnou stránkou je i tentokrát vedení herců a hlavně jejich neotřelý výběr – v roli jemného „světanápravce“ Antona dominuje drsná figura Mikaela Persbrandta, jehož nevýbojnost je mohutným zjevem ještě umocněná. Úhledná tvář Williama Johnka Nielsena dokáže vyzařovat dřímající zlo, které jeho Christiana dožene až k činům bezmála teroristickým. Naopak myší předkus Markus Ryygarda výtečně koresponduje s profilem Eliase jako jeho snaživého učedníka. Jedna z jistot dánské kinematografie, typově flexibilní Ulrik Thomsen, utáhne vdovce Clause bez patosu opět především očima. Za zmínku stojí i stylové chuligánské cameo „pushera“ Kima Bodnii.
Bierové pojetí má velmi blízko k poslednímu filmu jejího kolegy Thomase Vinterberga. Podobně jako Submarino i Lepší svět odhazuje zbytky autentické strohosti manifestu Dogma 95 a zapojuje do hry výtvarnou stylizaci i pečlivou hudební dramaturgii. Stejně tak ale zapojuje do hry i snahu chmurné činy postav a ještě chmurnější svět, v němž žijí, prosvětlit v samotném závěru nějakou tou hřejivou nadějí na vykoupení. Ten bohužel zastihuje Bierovou spíše jako manipulátorku a v závěrečných minutách jakoby se z Lepšího světa vytratil život a plastičnost. Postavy dlouhé minuty jen dokreslují líbivou pointu a hrany výpovědi se tím zbytečně tupí.
Jenže – ona je ta snaha najít z krize východisko logická. Škoda, že divákovi není ponechán větší prostor k vlastnímu rozhodnutí, zda má pravdu mírumilovný doktor nebo ti, kteří místo druhé tváře raději nastaví pěst. Je ale svaté právo autorky nabídnout vlastní odpověď, i za cenu určitého zjalovění jinak velmi plodného tématu. Když už nám i ta dánská dramata končí dobře, tak je na čase udělat světu na čele křížek.
MovieZone.cz (Vít Schmarc)
TRAILER