Bídníci

Když bývalého galejníka Jeana Valjeana (Hugh Jackman) propustí na podmínku, netuší, že za zády bude mít jako věčný stín posedlého inspektora Javerta (Russell Crowe). Ten ctí zásadu, že zloděj zůstane vždy zlodějem a Valjean se zdá být jasným příkladem, zvlášť když pravidla podmínečného propuštění záhy poruší. Jenže Valjeanovi se daří unikat, začne žít pod změněnou identitou, stane se ctihodným občanem a dokonce starostou, jenže ani tehdy není před slídivým Javertem v bezpečí. Po smrti tovární dělnice Fantine (Anne Hathaway), kterou si klade za vinu, se ujme její dcerky Cosette. Společně s ní pak před Zákonem utíká do anonymity francouzské metropole. Tam na ně po pár letech relativního klidu čeká kromě Javerta i další nebezpečí – ulice bobtnající revolucí, kterou připravují mladí kluci. Jeden z nich, Marius (Eddie Redmayne), se při letmém setkání zamiluje do dospívající Cosette (Amanda Seyfried) a ta jeho city opětuje. Kvůli své dceři a jejímu štěstí se Valjean rozhodne riskovat, dokonce se vydá na barikády v předvečer rozhodujícího souboje mezi revolucionáři a armádou, aby z předem prohrané bitvy zachránil Mariuse. Na místě, kde historie napsala jednu ze svých krvavých kapitol, se zároveň odehraje finální souboj mezi ním a Javertem.(oficiální text distributora)

www.csfd.cz/

oooo O oooo 

Bídníci / Les Misérables – recenze

Eliška Bartlová

Jen velmi těžko bychom hledali někoho, kdo nezná Bídníky. Divadelní hit, který vznikl na základě stejnojmenné knižní předlohy z pera Victora Huga, vidělo více než 60 milionů lidí ve 42 zemích světa, v 21 jazycích a může se pochlubit titulem nejdéle hraný muzikál ve světě. Zřejmě právě proto se režisér Tom Hooper rozhodl věnovat jejich nejnovější filmové podobě opravdu nevídanou péči.

Vše stojí a padá na hereckých výkonech herců a hereček. Jejich výběr byl opravdu pečlivý, což se více než vyplatilo. Jednotlivé aktéry spojuje několik vlastností, jsou charizmatičtí, výborní herci a někteří (překvapivě) dobří zpěváci. Těšit se můžete na mrazivé, vypočítavé, ale i láskyplné výkony. Nesmrtelným postavám propůjčili svoje tváře Hugh Jackman (Jean Valjean), Russell Crowe (Javert), Anne Hathaway (Fantine), Amanda Seyfried (Cosette), Sacha Baron Cohen (Thénardier), Helena Bonham Carter (Madame Thénardier), Eddie Redmayne (Marius), Aaron Tveit (Enjolras), Samantha Barks (Éponine) a Daniel Huttlestone (Gavroche).

Samotné natáčení pro mnohé z nich nebylo procházkou růžovým sadem a ani zvuk jejich jména jim nezajistil zacházení v rukavičkách. Hugh Jackman musel nejen zhubnout a nechat si narůst pravý plnovous – vězeň číslo 24601, ale vzápětí opět přibrat – pan Madelein. Ani Anne Hathaway, jenž se nám představí jako Fantine, nebyla ničeho ušetřena, a díky filmu ztratila více než několik kilogramů. Ve scéně, kdy prodává svoje překrásné kaštanové vlasy, není nic nahráno, vše je reálné a herečka o svoji bujnou kštici opravdu přišla.

I když se jedná o muzikál, dočkáte se v kině několika málo dialogů. Vše je vyprávěno prostřednictvím notoricky známých písní. Právě proto se Tom Hooper rozhodl vše nazpívat naživo, nikoliv později ve studiu. Sice se nedočkáte naprosto dokonalých a čistých výkonů, ale dostanete něco, co stojí opravdu za to. Jednotlivá čísla jsou naprosto autentická, plná citu, bolesti, utrpení, ale i lásky a štěstí. Například když Anne Hathaway zpívá I Dreamed a Dream, bude i těm nejotrlejším divákům zajisté běhat mráz po zádech.

Délka filmu se sice blíží k bezmála třem hodinám, ale jestliže milujete muzikály nebo Bídníky jako takové, bezesporu si film užijete. Jedno úchvatné hudební číslo střídá druhé a opravdu vymazlené kostýmy v barvě francouzské vlajky vás uchvátí. Bídníci si vás získají hned od začátku impozantním nástupem jak po vizuální, tak hudební stránce. Jediným negativem snímku je fakt, že je opravdu velmi úzce vyhraněn a dbá na každičký detail. Jestliže vašim šálkem čaje není zpívané vyjádření citu a neobejde se bez klasických dialogů, kterých tu najdete jako šafránu, budete při sledování děje přinejmenším lehce skřípat zuby.

90 %

oooo O oooo

Recenze: Bídníci

Napsal: novoten

Někdo Hooperovo podání Bídníků nemůže vystát, jiný si jej nemůže vynachválit. Na jakou stranu barikády jsme se přiklonili my?

Některé literární látky jsou předurčeny k dalším a dalším adaptacím a k nejčastěji filmovaným dílům bezpochyby patří Bídníci od Victora Huga. Viděli jsme je ve francouzské režii s Jeanem Gabinem či později Linem Venturou, v britské verzi s Richardem Jordanem či v evropské koprodukci s Liamem Neesonem. Současná generace bude mít jasno v tom, že jejich Jeanem Valjeanem je Hugh Jackman. A zpívá u toho.

Les Misérables totiž nejsou jen pojmem literárním a kinematografickým, ale také muzikálovým. A právě oblíbené broadwayské představení se stalo přímým předobrazem nejnovější verze slavného příběhu. Když se řekne muzikál, vyvstanou nám v mysli Moulin Rouge, Chicago, Dreamgirls nebo třeba Muzikál ze střední - tedy snímky, kde písně slouží příběhu a díky dialogům či zvratům se propracujeme k velkolepým pěveckým vystoupením. V tomhle případě ale stoupáme o úroveň výš. V Bídnících se totiž zpívá pořád.

Tohle tvůrčí rozhodnutí rozdělilo diváckou obec snad ještě před první upoutávkou a nutno říct, že právě na divákových preferencích závisí i výsledný dojem. Kdo nemá rád muzikály, bude těžce trpět a může mít problém vůbec vydržet v kině do závěrečných titulků, protože herecké osazenstvo srdnatě pěje nejen v dramatických, ale i ve zcela klidných situacích,. Na druhou stranu ten, kdo muzikály cíleně vyhledává a přistoupí na hru tvůrců, může dostat zážitek, který ho ohromí. Já na hru přistoupil, žasl a žasnu doteď.

Oscarový režisér Tom Hooper totiž od prvního průletu nad otrockými galejemi předkládá audiovizuálně vytříbenou podívanou, která romanticko-tragickému dramatu náramně sluší. Příběh nesváru galejníka Valjeana (Jackman) a jeho věčného nepřítele Javerta (Russell Crowe), klenoucí se přes několik dekád, známe alespoň v náznacích všichni. Na ústřední linku se postupem času nabaluje nespravedlnost pařížské společnosti, prodejnost lidské povahy, láska šťastná i neopětovaná a v hlavním plánu i touha po svobodě a boj za ni. A ať už jsme v chudé čtvrti plné špinavých prostitutek nebo plni očekávání stojíme s připravenými zbraněmi na barikádě, atmosféra nemá jedinou chybu.

Hlavních postav je relativně dost a vzhledem k emocionálnímu naddimenzování muzikálového žánru jsou všechny jejich pocity jasné a záměrně očividné. Když se zamilují, může se tak stát během pár pohledů a pro lásku by obětovali všechno. Když klaďasové vidí ostatní trpět, vnitřně je to neskonale ničí. Naopak slizký hospodský zvysoka kašle na roztomilé dítko, které se zavázal vychovat a zajímají ho jen peníze. A všechno to do sebe krásně zapadá a ať je moment, kdy Valjean poprvé potká Cosette a pocítí jejich nové pouto, sebekratší, stačí jen pár tónů a slov a nelze zůstat nepohnut.

Zpívalo se naživo a z plna hrdla

Posoudit, kdo pěje bezchybně a kdo měl na lekcích zpěvu strávit o pár hodin víc, je nakonec ten nejnevděčnější úkol. Vědomí, že celý ansámbl zpíval před kamerou naživo a podle vlastních možností a tempa, budí úžas svou silou a zároveň přirozeností. Místo za každou cenu velkolepých vystoupení cítíme v písních hlavně osobní zpovědi a vyznání, což jejich sílu mnohonásobně zvyšuje.

Kritikou lehce odsuzovaný Russell Crowe budí sveřepým výrazem respekt, a když nechá trochu hlasitěji rozeznít svůj bas, krade si jeho Javert každou scénu pro sebe. Hugh Jackman má úlohu o to náročnější, že Valjean s výjimkou burácivého „Look down!“ zpívá něžné melodie, ve kterých se svým hlasem snaží dosáhnout na až nečekaně vysoké tóny. A i kdyby zazpíval jen na Oscara nominovanou píseň Suddenly, dokazuje, že jeho angažování bylo správným krokem a Wolverine dostal zaslouženou šanci splnit si svůj pěvecký sen. Kdo ale učaruje nejvíc, jsou dvě křehké ženy.

Tou první je Anne Hathaway, jako životem zkoušená Fantine, jejíž vrcholnou scénou je interpretace asi nejslavnějšího bídnického hitu I Dreamed A Dream. Song, který získal v posledních letech auru lehce nadužívaného spolehlivého dojáku nejrůznějších talentových soutěží, je v jejím podání upřímnou, smutnou a drsnou výpovědí. Bez zbytečných melodických kudrlinek, jen čisté emoce, nalomený hlas a kamera, která z Annina obličeje neuhne ani na okamžik. Druhým diamantem je ve filmu debutující Samantha Barks. Její role oddaně zamilované Éponine, dívky z pochybného rodinného zázemí, by mohla svádět k přehrávání, ale výkon téhle neznámé krásky je umírněný, přesný a její On My Own pak předčasným vrcholem filmu. Nemalý vliv na to může mít fakt, že Samantha hraje stejnou postavu i v divadelní verzi.

Kdo mi na první poslech nesedl, to byl Eddie Raymayne jako odhodlaný Marius, jehož hlas mi ve vyšších polohách není úplně příjemný. To Amanda Seyfried zpívá krásně, ale herecky tentokrát působí poněkud nevýrazně. Hvězdnou sestavu doplňuje humorná dvojice manželů Thénardierových v podání Sachy Barona Cohena a Heleny Bonham Carter, která jinak pochmurný a často tragický děj jednou za čas odlehčí. Tento riskantní tah nakonec díky komediálnímu talentu obou herců vyšel na jedničku, přestože právě Thénardier je v předloze za podlého záporáka. Vzhledem k zahuštěnosti děje by ale mohl ubírat místo konfliktu Valjeana s Javertem, a tak je úprava postavy pochopitelná.

Bídníci určitě nejsou takovou sázkou na jistotu, jak před premiérou tvrdily zlé jazyky. Procítit film, který se vyjadřuje čistě pomocí zpěvu, hudby a výpravy, je mnohonásobně těžší, než kdyby se jednalo o klasickou dobovou podívanou. Jenže Hooperova jistá a odvážná režie vyvolá v oné půltřetí hodině takovou smršť emocí a napětí, že jsem zapomínal dýchat. Trpěl jsem s Fantine, pátral s Javertem, plakal s Éponine a finálními minutami se nechal pohltit se vším všudy. V tuhle chvíli je mi i celkem jedno, jak Les Mis dopadnou za pár týdnů na Oscarech. Vědomí, že mám za sebou maximálně strhující a audiovizuálně jedinečný zážitek, mi nikdo nevezme.

Verdikt

Herecky silná, pěvecky okouzlující a výpravou ohromující podívaná, která dokáže vyzpívat i ten nejniternější pocit tak, že postavy z plátna téměř dýchají. Režie Toma Hoopera nedává i přes štědrou stopáž vydechnout a jakékoli výtky či chyby zanikají v celkovém ohlušujícím dojmu. Film, který nemuzikáloví diváci nebudou chtít vidět, ale správná krevní skupina ho bude milovat.