Tango libre

Tango není jen tanec. Tango je emoce, která vás pohltí.

Jean-Christophe (François Damiens) je rozpačitý, trochu nešťastný a velmi osamělý vězeňský dozorce a člověk bez historie i bez vyhlídek do budoucnosti. Jeho jedinou radostí je účast na tanečním kurzu argentinského tanga, na který chodívá jednou do týdne. Jednoho dne pozná nováčka kurzu – Alice (Anne Paulicevich). Setkají se i mimo hodiny tanga, když Alice navštíví svého manžela ve vězení, kde Jean-Christophe pracuje. JC je nepozorovaně vtažen do jejího složitého romantického života a nakonec pod vlivem nového citu porušuje všechny zásady a nepsaná pravidla, kterými se doposud v životě řídi.

Snímek belgického režiséra Frédérica Fonteyna (Pornografický vztah, Gillesova žena) odráží dusnou atmosféru vězení a v rytmu tanga mapuje složitou síť mezilidských vztahů.(oficiální text distributora)

www.csfd.cz

oooo O oooo

Tango libre: pár slov o argentinském tangu

Belgický režisér Frédéric Fonteyne je u nás známý hlavně díky romantické komedii Pornografický vztah (1999) - a totéž platí o španělském herci Sergim Lópezovi (přestože se objevil třeba v Profesionální manželce Françoise Ozona). Oba se znovu sešli ve filmu Tango libre, které obohacuje naši letošní letní distribuci o typický "eurofilm". Jde totiž o relativně nízkorozpočtový vztahový příběh ze současnosti tvářící se tak trochu jak art, jenž co do žánru kolísá mezi romantickou komedií a "vážným" dramatem. (Pokud jde o další filmy tohoto typu, napadá mne třeba Mazel.) Důležité u takovým filmů je zajímavé herecké obsazení - což v Langu libre vedle Lópeze splňují François Damiens, Jan Hammenecker a Anne Paulicevichová, jež se podílela i na scénáři spolu se zkušeným Philippem Blasbandem (mj. Irina Palm, nejnovější nová verze Angeliky).

Nezbytný je u takového eurofilmu atraktivní motiv - v tomto případě argentinské tango. Což je tanec, o kterém existuje filmová představa hlavně díky Tangu (1998) Carlose Saury, náležitě obsesivní Lekci tanga (1997) Sally Potterové - a ještě spíš díky oslnivé choreografii žánrové klasiky Roxanne z Luhrmannova Moulin Rouge. (Nepleťte si ovšem argentinu s britskou verzí, kterou tančil Jack Lemmon s Joem E. Brownem v Někdo to rád horké.) Viděla jsem letos, jak se tančí argentinské tango v Praze i v sicilské Catanii, a tak jsem se na Fonteynův film docela těšila. K mé rozmrzelosti se v něm ovšem motiv tanga posléze vytratí, respektive tango slouží jen jako metafora vztahového propletence, který se bohužel prostřednictvím tance neřeší. (Přesto je však ve filmu jedna moc pěkná scéna, jejímž středobodem je argentinský tanečník Marino "Chico Frumboli - pokud vás ještě neomrzely ukázky, najdete ji tady - vrací nás mimochodem do historie tohoto tance, kdy se - vzhledem k nedostatku ženských partnerek - připouštěl mužský pár, a to bez nějakým homosexuálních podtextů.)

Zůstává tak nakonec jen milostný čtyřúhelník, jehož aktéry jsou osamělý vězeňský dozorce Jean-Christophe (Damiens), osamělá Alice (Paulicevichová), její manžel Fernand (López) a její milenec Dominic (hammenecker). Se ženou vychovávající problémového dospívajícího syna se dozorce seznámí na hodinách tanga, načež zjistí, že ji spojuje milostné pouto hned se dvěma jeho svěřenci, kteří sedí ve vězení za zabití při ozbrojené loupeži... Místo, aby se tvůrci filmu drželi civilní roviny ozvláštněné tangem (kterému se začnou coby metafoře svobody věnovat ve vězení trestanci i dozorci), ke konci vyprávění nečekaně zešílí a začnou násilně formovat stěží uvěřitelné finále.

Našinec pak pochmurně přemítá, proč že to vlastně Tango libre vlastně dostalo Zvláštní cenu poroty na MFF v Benátkách a Grand Prix na MFF ve Varšavě... Potom si ovšem uvědomí, že kdyby někdo v Čechách natočil podobný film jako Frédéric Fonteyne, navzdory závěrečným scenáristickým veletočům bychom si to nejspíš docela pochvalovali. Pročež si hollywoodské letní blockbustery malým, nenáročným a veskrze pozitivním Tangem libre klidně proložte.

http://alenaprokopova.blogspot.cz/

oooo O oooo

Tango Libre [60%]

Před několika lety byl Frederic Fontayne členem mezinárodní poroty na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových varech. Letos se na něj opět podíval alespoň v rámci svého nového snímku Tango libre. Jeho festivalová záležitost se totiž nyní dostává i do naší distribuce. Nejedná se však o tak nepřístupnou artovku, jak by se na první pohled mohlo zdát.

Jean Christophe, přezdívaný J.C., je bachařem v jednom francouzském vězení. Jeho život je pevně nalinkovaný a jediným únikem od reality jsou pro něj hodiny tanga. Ne jednu z hodin přichází nováček, pohledná černovláska Alice. Tichý a skromný J.C. se do ní na první pohled zakouká, avšak to ještě ani netuší, jak zásadní roli pro něj žena sehraje v následujících týdnech. Zjišťuje totiž, že Alice je ženou jednoho z jeho nových svěřenců a ačkoliv mu povinnost velí aby se s ní přestal stýkat a tancovat, přestat je to poslední co chce. Dává tak do pohybu koloběh událostí, které zásadně ovlivní život jeho ale i lidí okolo něj.

Podle synopsí a zařazení snímku, bych vážně čekal něco velmi nepřístupného normálnímu divákovi. Opak je ale pravdou. Tango libre, fakt, že se jedná o neskutečný mix atmosfér, žánrů a poloh teď nechám stranou, je více než slušným dramatem, s prvky komedie, který vykresluje osudy zajímavého mileneckého mnohoúhelníku.

Ono, definovat Tanglo libre jako drama je poněkud ošemetné. Výsledný snímek je totiž jakousi fůzí několika rovin do jednoho celistvého tvaru, ve kterých některé části nefungují, jiné jsou poměrně nudné a jiné naopak téměř dokonalé. Fontayne totiž ve svém snímku udržuje nadhled, který sice není vždy viditelný, nicméně v momentě kdy jej nechá trochu rozvinout, divák se baví. Je tak naprosto běžené, když se v rámci několika minut přesunete od romance ke vztahovému dramatu, aby jste si za několik málo minut užívali prvky komedie a náznaky grotesky. Vše ale drží překvapivě pohromadě a díky své různorodosti nabízí filmařský zážitek, jehož momenty vám v hlavě nějakou dobu zůstanou. Bohužel u celého snímku tohle tvrdit nejde.

Tango libre je poměrně slušným osobním dramatem samotářského dozorce, který se chce osovobodit od stereotypu svého života., které se přelévá do osobité komedie s nadsázkou, která dokazuje, že bavit se dá i bez extrémů. Frederic Fontayne natočil snímek, který sice není úplně bez chyby a do jeho první poloviny se poměrně těžko dostává, jakmile ale začne rozmotávat vztahový slepenec s nadhledem pod dohledem poměrně zvláštního Jeana-Christopha, divák se baví. Pokud tedy stojíte o něco jiného, než se na vás běžně valí, není důvod proč nedát Tango libre šanci.

Tango libre a cesta ke svobodě. Osobité vztahové drama, které nemá problém přeskakovat k jiným žánrům a střídat žánry a zacházet i k tredici nejen francouzské grotesky.  Příjemně originální záležitost možná jen trochu kazí trochu nepřístupná první polovina. V té druhé ale režírující Frederic Fontayne nabízí dostatek svěžesti a nadhledu na to, aby se divák u filmu bavil. Pokud máte navíc vztah k tangu, není nad čím váhat.

http://okodivaka.blogspot.cz/2013/07/tango-libre-60.html