Slovo na úvod
Ettore Scola - filmový režisér

Všichni, kdo pracují ve filmovém průmyslu, studují film, anebo mají filmy prostě jen rádi, musí míst obrovskou radost z toho, že během několika posledních let došlo díky novým chemickým a elektronickým technologiím k významnému pokroku v oblasti rekonstrukce a konzervace filmového materiálu. A můžeme jen doufat v další úspěchy, které teprve přijdou. Máme dnes pádné důvody věřit, že dlouhodobé zachování filmového obrazu i zvuku je zajištěno. Kulturní poklady kinematografie jsou podle všeho uchráněny před neúprosným zubem času.Zároveň máme ovšem i důvod k zoufalství, když vidíme, jak málo se dnes dělá - a v určitém smyslu neděláme vlastně nic - pro předávání a obohacování historických vědomostí mladším generacím. Mladí lidé, ovšem bez vlastního přičinění, jakoby trpěli určitým druhem historické a kulturní Alzheimerovy choroby. Školy, učebnice a také televize jakoby zapomínaly bojovat právě se zapomínáním. A je to ještě hor-ší: Stále více se zdá, že historické povědomí mladých lidí je zatemňováno revizio-nizmem a „novými pohledy na dějiny“ a zároveň je nahrazováno jinými, často předpojatými a falešnými, vědomostmi. Tímto způsobem jsou ovšem nadcházející generace odsouzeny k trvalé ztrátě povědomí o minulosti, bez něhož nebudou umět zacházet s přítomností.
Uvědomme si jen, jak mocně knihy a filmy formovaly celé generace a jejich vzdělání! Pro ty, kteří vyrostli v právě uplynulém století, představovalo dobrodružství filmu zdroj fantastických zážitků a životně důležitých podnětů, které usnadňovaly vztah mezi jednotlivcem a kulturně společenskou realitou. Kinematografie pochopitelně nemůže měnit běh světových dějin, ale může a musí napomáhat člověku po-chopit jeho dobu. Je proto nesmírně důležité, aby byl tento nezbytný prostředek vědění zpřístupňován zejména mladšímu publiku.Na setkání, které se 7. prosince uskuteční v Římě, budou mít spisovatelé a režiséři, členové EFA, jedinečnou příležitost vyzvat zástupce Evropské komise, Evropského parlamentu a vlád jednotlivých států, aby vydali zákon začleňující filmovou výchovu do učebních osnov základních i středních škol jako povinný předmět.
Bude-li politická vůle založit tento nový vyučovací předmět zřetelná a podaří-li se zajistit dostatečné finanční a organizační zázemí, neměl by už být problém vybudo-vat učební plán vizuální výchovy, podporovat vzdělávání učitelů a umožnit spolupráci s odborníky.
Již v průběhu školního období, kdy bude filmová výchova zavedena, snad zažijeme vzkříšení emocí a dojmů vyjádřených filmem a vzestup kritického povědomí, tak důležitého pro pochopení skutečnosti, že svět je obsáhlejší, závažnější a tajemněj-ší, než jak nám ho ukazuje nevelká televizní obrazovka.

Řim 6.12. 2002