Projekt je tvořen čtyřmi lokalitami, které jsou vzájemně propojeny turistickými tratěmi.
Lokalitou č. 1 je "Pivečkův lesopark", dnes již trvalá součást krásné a pestré přírody okolí Slavičína, jehož obnova započala v roce 1997, byla pokračováním ušlechtilé myšlenky rodiny známého slavičínského obuvníka pana Pivečky - zbudovat útulné zákoutí pro radost dětí i dospělých. Do obnovy lesoparku se zapojilo mnoho dobrovolníků, ochránců přírody, představitelů města Slavičín a výtvarných umělců pod vedením Zdeňka Kutry. Osmnáct uměleckých děl, ať již dřevěných nebo kamenných, rozmístěných v lesoparku, vytváří příjemnou atmosféru k dětským hrám a odpočinku. V současné době o lesopark pečuje Nadace Jana Pivečky společně se všemi, kterým tento kout přirostl k srdci a je dnes již neodmyslitelnou součástí Slavičína.

Lokalita č. 2 "Lochovec" je známá nálezy lužické kultury z doby bronzové (tj. asi 1200 let p. n. l). Mnohem výrazněji se zde však projevuje slovanské osídlení z období 9. až 12. století. To můžeme zaznamenat i v samotném názvu "Lochovec", kde je obsaženo staroslovanské slovo "lochy", jímž byly nazývány sluje, neboli otevřené zemní chodby vznikající povrchovou těžbou kamene s obsahem menšího množství železné rudy.

Ta se primitivním metalurgickým procesem vytavovala a odlévala do forem.
V této lokalitě bylo nalezeno velké množství keramických střepů a zbytků železné strusky. Obchodní provázanost těchto míst s okolními osadami a kupeckými stezkami je nesporná. Hustotu osídlení dokládá velké množství slovanských žárových hrobů z období Velké Moravy, koncentrovaných do několika mohylníků, z nichž nejvýznamnější se nachází v trati "Kulatý trávník". Důsledkem vpádu kočovných kmenů od jihu došlo postupně k zániku těžby železné rudy v této části Slavičínska. Tato lokalita se nachází západním směrem na rozhraní katastrů Slavičína a Nevšové.

V lokalitě č. 3 "Tatarka" se nachází stejnojmenná studánka, která je velmi známým a často navštěvovaným místem. Její historie sahá do 17. století, do období turecko-tatarských vpádů. V roce 1663 zde tábořilo několik tisíc těchto nájezdníků. Jejich násilný průnik na území Moravy Vlárským průsmykem byl spojen s těžkým drancováním spousty měst a vesnic, Slavičín nevyjímaje. Po tomto plenění zůstala oblast jihovýchodní Moravy zcela pustá a její následná kolonizace byla problematická. Název studánky je od těchto nájezdníků odvozen. Tatarka se nachází na lipovské straně. Na nevšovské straně je další studánka nazvaná Kubince, což je současně pramen Nevšovky. Mezi těmito studánkami se nachází významná archeologická lokalita s mnoha slovanskými mohylami. Někteří odborníci se domnívají, že tento zdroj pitné vody využívali již staří Slované v období Velké Moravy. Tato lokalita se nachází v těsné blízkosti katastrální hranice mezi Nevšovou a Lipovou, přibližně 1 km severně od lokality č. 2.
Lokalita č. 4 nese název "Nad Nevšovou", její součástí je i trať "Nivky". Svým významem je podobná "Kulatému trávníku". Je zde slovanský mohylník z druhé poloviny 9. století. Jelikož se tato lokalita nachází na hřebenu obecních lesních pozemků, je zde nádherný výhled na panorama Bílých Karpat. Zároveň se odkrývá pohled na Vizovické vrchy, na kterých bylo vystavěno několik kamenných hradů, z nichž nejvýznamnějším se stal Engelsberg ze 13. století. Nivky se nacházejí západně od místní části Nevšová a jsou od obecní komunikace vzdáleny cca 300 - 400 m. První písemná zmínka o Nevšové pochází z roku 1449 a je spojena s prodejem Světlovského panství, ke kterému obec Nevšová přináležela. Řada nálezů z těchto lokalit Slavičínska je umístěna v Městském muzeu Slavičín.