Na co o Vánocích nezapomenout
Říká se, že o Vánocích se otvírají lidská srdce. Jistě všichni chceme, aby tomu tak bylo. Co pro to můžeme udělat?
Vánoce jsou dobou, kdy si dospělí vzájemně projevují více lásky, kdy ji více dávají najevo a nestydí se za ni. Je to také velká příležitost k odpuštění a k usmíření všude tam, kde došlo k nedorozumění a k hořkostem. Moudří lidé ví, že není prospěšné, když nad naším hněvem „zapadá slunce“. To platí sice obecně a každodenně, ale o Vánocích to má svůj zvláštní význam.
My dospělí chceme, aby Vánoce byly také svátky dětské radosti. Dětem přirozeně dělají radost dárky. Někdy ale podlehneme představě, že čím více dárků, tím více radosti. Dárek však není jen nějaká věc, která se dává a která má hodnotu vyjádřitelnou v penězích. Dárek je především osobní poselství, které říká “mám tě rád“. A něco takového se vlastně ani penězi vyjádřit nedá. Pokud je dárek myšlen upřímně, dáváme s ním kousek sami sebe. A to je krásná a vzácná věc, kterou bychom měli o Vánocích zažít. Vánoce nám dávají také příležitost dát dětem dárek dárků. Totiž jistotu, že máme rádi nejen je, ale že se máme navzájem rádi i my dospělí. Pokusme se při štědrovečerní večeři vyhradit chvíli, kdy všichni společně vzpomínáme na ty, kdo nějak patří do okruhu naší lásky, přízně, sympatií, a když děti v tomto vzpomínání mají své významné slovo. Takovýto dárek citové jistoty v rodinném společenství se nikdy neztratí, nezkazí, nezestárne, nezapomene.
Ani při všech těch vánočních starostech a radostech, při světle vánočních svíček a dětských očí, bychom neměli zapomínat na pravou podstatu těchto svátků. O Vánocích slaví křesťané po celém světě narození Ježíše Krista. Tehdy před dvěma tisíci lety vstoupilo do lidských dějin něco zcela zvláštního, vzácného, jedinečného - jako výzva celému lidstvu.
Přeji nám všem, abychom prožili krásné Vánoce naplněné opravdovou radostí.
Ing. Pavel Studeník, místostarosta