Do zřízení pošty ve Slavičíně docházel poštovní posel do Hrádku. Doručovací obvod zahrnoval i Mladotice, Lipovou a Nevšovou. Prvními takovými listonoši byli do roku 1863 Pěnča (Piencza) a František Panrok, o kterých jsem se již zmínil. Po něm Jakub Koseček a Jan Orlíček 1863–1873 (Jan Orlíček byl současně i hrnčíř). Jednoho asi platila obec slavičínská a druhého mladotická, roční plat 3 – 5 zlatých. Při doručení soukromého psaní vybíral listonoš 1–3 krejcary podle délky docházky. Od roku 1865 chodil úřední posel z Klobouk, platily ho obce. Asi od roku 1883 byl poštovním sluhou Bernard Žalman, který pocházel z Uherského Ostrohu. Obec Mladotice mu v roce 1890 platila 3/5, obec Slavičín 2/5 a navíc dostal „losek“ obecní pole. Za nošení dopisů a balíků z četnické stanice ve Slavičíně na poštu do Hrádku a zpět dostával 1 zlatý měsíčně. V tomto roce byla instalována schránka na dopisy, kterou listonoš Žalman jednou denně vybíral. Pak si pořídil trafiku a zásilky nosil hrádecký listonoš Trchalík až do otevření slavičínské pošty. Obce Rudimov a Vasilsko dostávaly poštu z Bojkovic, Petrůvka z Luhačovic.

V roce 1894 obec Slavičín-Mladotice podala žádost o zřízení pošty. Po mnoha průtazích, protože hrádecký poštmistr tomu nepřál, se konečně 17. března 1896 otevření pošty dočkal i Slavičín. Ke schválení došlo až po osobní intervenci barona Arnošta Lederera a pana Josefa Hromádky na Ředitelství pošt a telegramů v Brně a Ministerstvu obchodu ve Vídni v červnu 1895.

První poštovní úřad se nacházel v 1. poschodí Rolnické záložny (nyní restaurace Záložna). Vedoucí byla slečna Hedvika Galůsková z Uherského Hradiště, její velkou zálibou byl chov poštovních holubů. Listonoše dělal Josef Příleský ze Slavičína, č. p. 32. Měl za to 26 zlatých měsíčně a obvod měl: Slavičín, Mladotice, Lipová, Nevšová, Rudimov a Vasilsko (na Vasilsko se doručovalo obden). Ušel denně asi 20 km. Na hrádecké nádraží vozil poštu tam a zpět Jan Latinák. Cestou zpátky přebíral zásilky i z hrádecké pošty. Od roku 1898 toto spojení obstarával rolník Josef Studénka až do roku 1914. Vozil psaní, noviny, balíky, menší vagónové zboží, ale i cestující dvakrát denně (ráno ve 4.00 a večer ve 20.00 hodin).

Dostavník tahali dva koně. Vůz měl černou a žlutou barvu (byl v rakouských barvách), byl potažen černým voskovaným plátnem a nahoře měl ohrádku pro balíky. Vzadu byla oplechovaná bedna pro poštovní zásilky a vepředu na kozlíku visela poštovní trubka, na kterou někdy pan Studénka troubil. Na dvířkách byl císařský znak s nápisem K. K. Postamt  Slawitschin (nápis byl později nahrazen nápisem v českém jazyce). Dostavník je vyobrazen na přiložené fotografii. Od roku 1914 vozil dostavníkem poštu Alois Kostka, protože jeho předchůdce Josef Studénka narukoval na vojnu. Alois Kostka si po 1. světové válce pořídil autobus, kterým vozil i poštu na nádraží v Hrádku a zpět od vlaku. Po jeho smrti vozil poštu autobusem František Malaník a po něm zase koňmi Alois Sáska. Poté se pošta vozila i linkovými autobusy.

V roce 1898 byl zaveden od hrádeckého nádraží telegraf, což přispělo k rychlejšímu spojení se světem. Od roku 1866 bylo povoleno telegramy podávat i v českém jazyce, dříve jen německy. V roce 1900 byla pošta přemístěna do nově vybudované radnice (dnes základní umělecká škola) a úřadovna byla v přízemí, kde se nacházela i četnická stanice. Pošta platila obci nájemné 180 zlatých měsíčně. Novým poštmistrem se stal Karel Hanák (v roce 1935 byl jmenován ředitelem Slováckého muzea v Uherském Hradišti), jeho zástupcem byl poštovní úředník Karel Vilímek. Slečna Galůsková na zdejší poště pracovala dál až do penze v roce 1913. V roce 1904 byli již dva listonoši: J. Krmenčík pro Slavičín a Mladotice a Josef Trčálek, který chodil do Nevšové, Rudimova, Lipové a na Vasilsko. J. Krmenčík padl v 1. světové válce. V roce 1910 byl jmenován definitivním poštovním zaměstnancem s nárokem na penzi s platem 66 korun měsíčně. Zemřel v roce 1914 ve 43 letech. Dalším poštmistrem byl v letech 1914–1925 Václav Chytil, který pocházel z Třebětic u Holešova. Jeho syn prof. JUDr. Václav Chytil, poslanec Národního shromáždění, prožil na zdejší poště značnou část svého mládí. Po Václavu Chytilovi st. následují Emanuel Čech (1925–1929), Jaroslav Sukaný ze Šanova (1929–1936, předtím působil v Hrádku), František Jurásek (1936–1940), Rudolf Šuda (za okupace). Další listonoši z té doby: Ant. Dulík (za Chytila), Jurek, Rud. Pala (1923-1927), Fr. Garaja (1927) - byl i obuvník, Vojtěch Malík, Vojtěch Malík - jeho syn (řezbář, ve Slavičíně působil v letech 1939-1945/47, služební smlouva V. Malíka ze Zakarpatské Rusi), Cyril Jedlička za 2. světové války, Kavka (1944).

V roce 1922 byl napojen na pošty Hrádek a Slavičín Telefon. Prvním soukromým telefonem disponoval na zámku Lambert Wichterle (asi 1922), v Nevšové pak obchodník Gottfried (1934). V roce 1924 se pošta stěhovala do 1. patra. Podle nájemní smlouvy mezi obcí Slavičín a Ředitelstvím pošt a telegrafů v Brně ze dne 16. dubna 1924 činilo nájemné 600 Kč ročně. Smlouva byla uzavřená na 10 let do konce června 1934. Poté byla prodloužena do roku 1940.
Plán sídla pošty v letech 1900-1924, plán sídla pošty v letech 1924-1940 v přízemí budovy dnešní ZUŠ

Protifašistického odboje se podle záznamu z Poštovního muzea v Praze zapojili tito zaměstnanci slavičínské pošty: Michal Mahdal (poštovní posel), jenž byl za protifašistickou činnost vězněn v koncentračních táborech v Německu v letech 1942–1945. Ladislav Holý, který byl poštmistrem slavičínské pošty po válce, zadržel ještě jako zaměstnanec pošty v Boskovicích několik udavačských dopisů adresovaných na brněnské Gestapo. Antonín Seidl (poštmistr v Hrádku, ve válečných letech poštovní asistent ve Slavičíně) mimo jinou činnost navedl postupující rumunskou armádu tak, aby Slavičín-Mladotice osvobodila bez větších ztrát na životech a majetku. František Garaja (poštovní pomocník, později poštmistr v Hrádku) spolu s Františkem Steinerem (telegrafickým dozorcem) uschovali a zazdili telefonní ústřednu, kterou chtěli ustupující Němci zničit. Jan Bařina (poštovní posel z hrádecké pošty) se účastnil odboje od března 1945 jako partyzán. Dalším partyzánem byl Bohumil Daniš (poštovní posel z Valašského Meziříčí, který pak působil na poště v Hrádku).

Po válce působili jako poštmistři, později jako vedoucí pošty Ladislav Holý (asi 1945–1955), František Semela z Luhačovic (1955–1962), Jaroslav Veselský (1962–1963), Milan Výmola (1963–1968), Jiřina Buštíková (1968–1971), Ing. Miroslav Vlček (1971–1972), Jiří Mikel z Luhačovic (1972–1980), Vilém Vilímek z Valašských Klobouk (1980–1986, předtím působil jako vedoucí pošty v Újezdě), Žofie Konečná ze Štítné (1986–2008), Ing. Yvetta Kolouchová z Vlachovic (2008–doposud). Někteří zaměstnanci přepážky od roku 1945: Fr. Garaja, Jos. Hrabinec, Čeněk Odehnal, Jiřina Buštíková, Helena Buštíková, Milada Švachová, Věra Pajerová, Marie Doupovcová, Marie Juračková, JarmilaVáňová, Věra Traburová, Marie Hlavicová, Ludmila Černá, Věra Skrášková, Bohumila Šuráňová, Marie Chmelová. Listonoši (poštovní doručovatelé): Fr. Šmíd, Fr. Hýbl, Mahdal, Veronský (Neronský?), Panrok, Křek, Viktor Švihálek, Jos. Studénka, Zd. Častula, Bubeníková, Hedvika Raková, Bož. Kuchalová, Anast. Malíková, Božena Krahulová, Fr. Juříková, Kofroňová, Jarmila Váňová, Danišková, H. Kunderová, Božena Kozubíková, Jemelková, Anna Daňková, J. Štěpaníková.

Po sloučení obcí Slavičín a Hrádek jsou pošty Slavičín 1 a Slavičín 2 (Hrádek). Doručovací obvod Slavičín 1: Slavičín a Hrádek, Bohuslavice, Divnice, Lipová, Nevšová, Petrůvka (do roku 1960 patřila k poště Luhačovice), Rudimov. Slavičín 2: částl Slavičína, Hrádek s Kolelačem, Šanov (do roku 1950 spadal pod poštu v Pitíně), Rokytnice, Hostětín, Vasilsko. Asi od roku 1961–1962 vozil poštu Ludvík Súkup poštovním autem.

V roce 1940 se pošta stěhovala na své třetí místo z dnešní ZUŠ do opravené sousední budovy - prodejny Japis Jana Pivečky, č. p. 120 (dnes optika a prodejna zdravé výživy). Dům byl pronajat na 10 let. Roční nájem činil 6 700 Kč. V roce 1964 měla dvacet zaměstnanců včetně šesti telefonních manipulantek, pěti doručovatelek a dvou doručovatelů. V roce 1964 byly provedeny velké adaptační práce. Byl odstraněn ozdobný balkón, zrušen široký průjezd a odstraněny staré schody. Uvnitř byly nainstalovány skleněné přepážky místo drátěných, zabudovány dvě telefonní kabinky a nahoře v poschodí zřízena kancelář vedoucího a telefonní ústředna. Úplně nahoře bydlela paní Pivečková.

V roce 1981 v obvodu slavičínských pošt, jako první v tehdejším gottwaldovském okrese, začala jezdit pojízdná pošta. Podle informace od paní Gottfriedové zajížděla již od roku 1976 do Rudimova a Petrůvky. S řidičem Zdeňkem Častulíkem a Ludmilou Liškovou, oba úřadovali i u přepážky. Zákazníci si mohli podávat dopisy, balíky a využívat další poštovní služby. Jezdila do léta roku 1980 a pro poruchovost Avie byla její činnost pozastavena. Od roku 1981 se obnovila s řidičem Jaroslavem Barbořákem a Antonií Jemelkovou.

V roce 1984 se stěhovala do nově postavené budovy, kde sídlí dodnes. Budova se začala stavět v roce 1980, celkové náklady na stavbu a zařízení činily 4 138 000 Kč. Vedle pošty je budova telefonní ústředny, která začala provoz v témže roce. Dnes je na poště 26 zaměstnanců, z toho 14 doručovatelů (v roce 2016), které sice neujdou 20 km jako listonoši za Rakouska-Uherska, ale zato mají o hodně těžší brašny. V průběhu doby se na poště vystřídaly stovky zaměstnanců a postupně přibývalo různých služeb pro obyvatele a firmy. Také se modernizovalo vybavení pošty. Například od 9. května 1995 byl zaveden u pokladen slavičínské pošty počítačový systém Apost.

Popřejme slavičínské poště mnoho sil, aby se jí dařilo dalších 120 let poskytovat služby ke spokojenosti veřejnosti.

Ladislav Machů

Použité prameny:
-soukromé archivy pana Drahomíra Brzobohatého, Viktora Švihálka, Jiřího Havlína a Mojmíra Argaláše.
- sbírka Poštovního muzea, České pošty, s. p.
- Monografie československých známek díl 13-17