Pamětní desky: Alois Pivečka a bratři Vladimír a František Frajtovi

Dne 11. listopadu 2021 v 11.00 hodin u příležitosti Dne válečných veteránů budou v ulici Mezi Šenky odhaleny pamětní desky na počest bratří Vladimíra a Františka Frajtových a jejich souseda Aloise Pivečky.


Alois Pivečka, obrázek se otevře v novém okně

Alois PIVEČKA

*3. 2. 1894 Slavičín-Mladotice, čp. 96, †20. 11. 1982 Paříž

Vyučil se obuvníkem a odešel na zkušenou do Francie, kde jej zastihla první světová válka. Z domova byl vychován v sokolském duchu, a proto považoval, stejně jako jeho pařížští druhové, za samozřejmost jít bojovat za svobodu svého národa.

Byl však cizí státní příslušník, a navíc ještě z nepřátelské země, proto nemohl být přijat do pravidelné francouzské armády. Zbývala jediná možnost – přihlásit se do francouzské cizinecké legie, což jako mnozí jiní Čechové učinil. Od 22. srpna 1914 začal sloužit jako vojín ve francouzské cizinecké legii, v její slavné rotě Nazdar. Alois Pivečka obdržel vojenské číslo 25 161 a v sestavě 3. čety se s rotou Nazdar zúčastnil 9. května 1915 slavné a krvavé bitvy u Arrasu, kde byl těžce raněn.

Činnost v legii ukončil dne 17. června 1916 s hodností vojín. Pro těžké zranění nebyl schopen další služby. Po válce se krátce vrátil domů, do Slavičína, ale touha po životě ve Francii byla silnější než rodinná pouta. Proto se tam vrátil a založil si malou obuvnickou firmu. Rovněž si zde našel nevěstu, Janne Petiperrin, s níž se v roce 1927 oženil. S manželkou vychovali syna Armanda, který zemřel v roce 1964.

Dne 5. července 1982 Francouzský prezident Francois Mitterand, jako projev úcty, ocenil pana Aloise Pivečku za jeho účast v bitvě u Arrasu udělením Národního řádu čestné legie.

Pan Alois Pivečka zemřel v Paříži dne 20. listopadu 1982 ve věku 88 let.


Vladimír Frajt, obrázek se otevře v novém okně

plk. Vladimír FRAJT 

* 21. 2. 1895 Slavičín, † 2. března 1965 Liberec
V letech 1907–1912 absolvoval arcibiskupské soukromé gymnázium v Kroměříži, v březnu 1915 maturoval na státním českém gymnáziu tamtéž. Již 15. března téhož roku byl prezentován u zeměbraneckého pluku 25 v St. Pölten jako jednoroční dobrovolník. Tam absolvoval školu pro výchovu důstojníků v záloze. 
V prosinci 1915 odešel s útvarem na ruskou frontu, kde byl 5. června 1916 zajat. Na konci července se přihlásil k I. srbské dobrovolnické divizi v Rusku, u níž sloužil v hodnosti šikovatele v Oděse.
Po povýšení na podporučíka pěchoty byl v říjnu 1916 přidělen jako velitel čety k 7. pluku II. srbské dobrovolnické divize v Marinskoje Selu, stejnou funkci zastával i v 5. pluku srbské dobrovolnické armády v Oděse a Vozněsensku. V listopadu 1917 odešel do pole ve funkci velitele čety 13. pluku Hajduk Veljka Timotské divize. 
V srpnu následujícího roku odjel do Francie a stal se velitelem čety střel. pluku 22 čs. legií v Jarnacu, od května 1918 velel v hodnosti poručíka četě 21. čs. střel. pluku. Absolvoval kurs pro důstojníky pěchoty v St. Maixent, bojoval na frontě a v prosinci 1918 byl přidělen jako velitel čety (od 1. února 1919 jako její velitel) k náhradní rotě čs. vojska v Cognacu. 
V dubnu 1919 se stal velitelem 8. roty 24. pluku fr. legií tamtéž, v červnu byl povýšen na kapitána. 
Po návratu do vlasti se v srpnu 1919 zůstal jako voják ve službách nové republice.

V listopadu 1932 se oženil, měl dva syny – Milana (*7. 3. 1934) a Jiřího (*5. 4. 1936).
Po vytvoření protektorátu byl převeden do odboru politické správy ve funkci tajemníka městského úřadu v Tovačově. Na vyslovené přání manželky odešel do zahraničního odboje. To však ještě jeho paní netušila, že bude i ona, stejně jako všichni rodinní příslušníci čs. zahraničních vojáků, vězněna až do konce války ve Svatobořicích u Kyjova. O jejich dva syny se po celou tu dobu starala babička.

Vladimír Frajt odešel do zahraniční armády přes Slovensko. Dne 27. prosince 1939 jej tam bezpečně převezl jeho bratr František, zapojený v převaděčské síti vojenské odbojové organizace Obrana národa. Díky této organizaci pokračoval přes Maďarsko, Jugoslávii, Turecko a Bejrút do Marseilles. Dne 10. únroa 1940 byl mjr. Vladimír Frajt prezentován u čs. zahraničního vojska v Agde, kde byl o 5 dní později ustanoven velitelem II. praporu pěšího pluku 2. Absolvoval kurs pro velitele praporů v Mourmelon-le-Grand a účastnil se bojů ve Francii. 
Na konci června 1940 odplul do Británie, kde se v srpnu stal velitelem 1. roty pěšího praporu 2, od září 1941 zástupcem velitele praporu, absolvoval zde také kurs v řízení a udržování motorových vozidel. Dne 28. října 1941 byl povýšen na pplk. a 1. dubna následujícího roku ustanoven velitelem pěšího praporu 2. 
V srpnu 1944 byl přemístěn k náhradnímu tělesu s určením pro výcvikové středisko a v listopadu téhož roku byl odeslán do SSSR jako velitel transportu důstojníků pro 1. čs. armádní sbor. 
V polovině ledna 1945 se stal přednostou Studijního a výcvikového oddělení svazku a v březnu byl povýšen na plk. (s pořadím od 28. října 1944). V dubnu 1945 byl ustanoven přednostou školské a výcvikové skupiny 1. oddělení hl. št. Od července plnil funkci styčného důstojníka MNO u MV, od října též u Hlavního velitelství SNB. 
V dubnu 1947 se stal zatímním velitelem pěšího prap. 43 v Olomouci, o měsíc později převzal velení p. prap. 6. Dne 28. dubna 1949 převzal ještě velení motorizované brigády, ale k 31. prosince téhož roku byl přeložen do výslužby. 

Zemřel po těžké nemoci v péči manželky a její rodiny v Liberci.


Vyznamenání: 
Československý válečný kříž 1918 (1922), Československá revoluční medaile (1922), Československá medaile Vítězství (1922), srbská medaile Za vojenskou zdatnost (1922), Médaille Commémorative Française (1922), Československý válečný kříž 1939 (1945), Československá vojenská medaile Za zásluhy (1945), čs. vojenská pamětní medaile (1946).


František FRAJT, obrázek se otevře v novém okně 

František FRAJT

*10. 1. 1905 Slavičín-Mladotice (jako nejmladší ze šesti dětí), †25. 10. 1991

Vyučil se v Brně drogistou, tam rovněž pracoval, než se osamostatnil a založil si vlastní obchod ve Slavičíně.

Okupace 15. března 1939 ho zastihla v Praze, kde byl nakupovat zboží do své prodejny. Cestou domů se zastavil v Brně, tam se setkal se škpt. Antonínem Kočím, kterého znal ze své prezenční služby v Chustu (škpt. A. Kočí byl 12. června 1942 popraven). S tímto důstojníkem navázal první kontakty pro budoucí činnost v odboji.

Ve Slavičíně se brzy zapojil do činnosti vojenské odbojové organizace Obrana národa, kterou v našem regionu vedl kpt. Stanislav Janeček, řídící učitel z Vlachovy Lhoty. Na jeho pokyn a podle požadavků MUDr. Jana Horáka začal shromažďovat ve své prodejně větší množství obvazového materiálu, aby byl v případě potřeby k dispozici.

František Frajt měl díky slavičínským četníkům povolení k obchodním cestám do Trenčína, což bylo bohatě využíváno k provádění přechodů čs. vojáků, převážně letců, do zahraničí. Kpt. S. Janeček, který byl v krajské organizaci Obrany národa pověřen vybudováním přechodových tras, zajistil napojení Fr. Frajta na Dr. Ing. Františka Měšťana, sládka pivovaru v Uh. Brodě (15. února 1945 popraven v Brně) a účetního brodského pivovaru Gustava Kašpara (15. listopadu 1944 popraven ve Vratislavi).

Pan Frajt odejel vlakem na Slovensko a z Uherského Brodu vyrazilo nákladní pivovarské auto se zásilkou piva směřující do Nového Mesta nad Váhom, kde byl sklad piva. Závozníkem pro tuto cestu býval zpravidla tolik v zahraničí potřebný letec. Na cestě zpět byl závozníkem pan Fr. Frajt. Touto trasou se podle svědectví pana Fr. Frajta podařilo dopravit více než třicet letců. 

Díky statečnosti jeho uherskobrodských spolupracovníků nebyl pan Fr. Frajt prozrazen a převaděčská činnost mu nebyla gestapem prokázána.

Přesto byl po zatčení 13. července 1942 a výsleších v Uherském Hradišti až do 14. dubna 1943 vězněn v Kounicových kolejích v Brně. 

Podobná zkušenost ho čekala i po válce.

Počátkem padesátých let mu byla slavičínská prodejna drogerie znárodněna a on čelil obvinění ze zatajení zboží. Po vyšetřovací vazbě v Uherském Hradišti byl poslán do tábora nucených prací v uhelných dolech v Ostravě. Po odpykání trestu získal s pomocí manželů Strapinových zaměstnání jako traktorista v podniku Energovod Praha. Tam pracoval až do odchodu do důchodu.

Pan František Frajt byl mezi Slavičany velmi oblíbenou osobností. Měl laskavý humor a úsměv pro každého. Přes mnohá příkoří nezatrpkl, měl pochopení pro lidské slabosti a těšil se na chvíle v rodině své dcery Boleslavy, která mu byla ve stáří velkou oporou.

Zpracoval: Ladislav Slámečka

Vytvořeno 9.11.2021 12:49:24 | přečteno 463x | pfeiferovaj
load