Železnice ve Slavičíně
Vážení přátelé železniční dopravy, stále se vracím k 31. srpnu 2015, kdy byl v železniční stanici Slavičín zrušen post výpravčího. Provoz vlaků je řízen dálkově a automaticky. Historii naší Vlárské dráhy hezky popsal pan Mojmír Argaláš, přednosta stanice ve výslužbě, v říjnovém zpravodaji 2015 a je mu za to třeba poděkovat. Nedávno jsem po delší době jel vlakem z Uherského Brodu až do Vlárského průsmyku. A když jsme zastavili ve Slavičíně, tak jsem si uvědomil, že na železniční stanici, kde právě stojíme, jakoby se zastavil čas. Staniční budova je téměř stejná jako v roce 1888. Jedinečností je ale dřevěné skladiště, které zůstalo opravdu původní. Na trati, kterou jsem projížděl, nic podobného neuvidíte. Jako předseda Klubu přátel historie Slavičínska a zároveň pracovník s 21letou praxí na dráze, neumím posoudit, zda je to dobře, nebo ne.
Železniční trať mezi Brnem a Trenčianskou Teplou, takzvaná „Vlárská dráha“, se stavěla etapově. V roce 1884 bylo jednáno s obecním zastupitelstvem ve Slavičíně o výkupu pozemků pro stavbu dráhy. Nádraží mělo stát na úrodných polích v trati Hrubé pole v místech dnešního hotelu. Jednání bylo neúspěšné, a tak nakonec představitelé obce Hrádek souhlasili s výkupem pozemků a trať i s nádražím stojí na dnešním místě.
Na stavbě trati pracovaly stovky dělníků různých národností, říkalo se jim barabové. Začátkem roku 1887 byly započaty práce i v našem regionu. Celý kraj oživl nebývalým ruchem. Místní formani s potahy vozili různý stavební materiál. I lidé z okolí se dali najímat na stavební práce. Cizí dělníci byli ubytovaní, kde se dalo - vedoucí a políři po chalupách, jiní ve stodolách a chlévech. Někteří dělníci si stavili chýše ze dřeva a chvojí. Stavební práce byly ukončeny v roce 1888. První vlak projel zkušebně po trati 1. října 1888. Slavnostní první jízda se uskutečnila 28. října 1888. Nákladní vlak tažený parní lokomotivou přijel od Bojkovic a po hlášení staničních zaměstnanců v čele s prvním přednostou N. Volfem, pokračoval směrem na Vlárský průsmyk.
Všechny stanice byly propojeny telegrafem, což byl v tehdejší době nejmodernější komunikační prostředek. Rychlost vlaku činila 30 km/h.
Provoz na železnici není určitě jednoduchý. Drážní předpisy se vylepšují tak, aby byla bezpečnost provozu co nejlépe zajištěna. Stejně ale přijde selhání lidí a může dojít k velké tragédii. Taková nehoda – srážka vlaků u Bylnice – se udála dne 28. dubna 1957. Brzy ráno posunovači ve stanici Brumov špatně zajistili vagon naložený kládami. Ten se samovolně rozjel a čím dál vyšší rychlostí ujížděl po spádu směrem k Bylnici. Mezi tím byl vypraven ze stanice Bylnice motorový osobní vlak směrem k Brumovu. Zaměstnanci v Brumově se snažili situaci zachránit a volali do Bylnice, ale bylo pozdě. Vagon s kládami a motorový vlak nezadržitelně jely na jednokolejné trati proti sobě. Pro strojvedoucího, který na poslední chvíli viděl přijíždějící vagon proti sobě a brzdil, to musela být hrozná chvíle. Následky srážky byly katastrofální. Ze šestnácti cestujících bylo třináct mrtvých. Uvolněné klády totiž smetly celý interiér motorového vozu. Tak tragická událost se na železnici v naší oblasti nikdy nestala. Místní lidé na to také dodnes vzpomínají.
Za Klub přátel historie Slavičínska Miroslav Kadlec
